Žij každý den svého života,jako by byl první a jako by byl poslední.

Valentino Rossi :-*

3. srpna 2007 v 23:07 | Myšička |  sport
Dětství
Valentino Rossi se narodil ve městě Urbino ve střední části Itálie nazývané Marche a vyrostl ve městě Tavullia. Jako správný syn úspěšného motocyklového závodníka (v roce, kdy se Valentino narodil, skončil Graziano Rossi třetí ve světovém šampionátu - třída do 250 ccm) řídil Valentino už ve dvou letech minibike a dalo by se říci, že od té doby mílovými kroky buduje svou až neskutečnou kariéru. Jako první si Rossi zamiloval motokáry. Graziano ve skutečnosti koupil motokáru jako náhražku za minibike, neboť Valentinova matka Stefania považovala minibiky za příliš nebezpečné a trvala na tom, aby Graziano nalezl pro jejich syna alespoň o něco bezpečnější sport. Jenže rysem rodiny Valentina Rossiho je věčná touha hnát se stále rychleji vpřed, a tak Graziano brzy začal motokáru upavovat: svému tehdy pětiletému synovi vylepšil stroj tím, že zvýšil objem motoru z 60 na 100 ccm. Ačkoli se Valentino věnoval i takovým věcem, jako byla kytara a fotbal, jeho zájem o školu a vzdělávání vůbec opadal. A tak i matčin pokus přimět ho k tomu, aby přešel na školu se zaměřením na fotba
l, ztroskotal. Valentina však začaly lákat závodní boxy a nejrůznější závody motocyklů. Když bylo
Valentinovi 9 let, pokusil se Graziano pomocí zfalšovaných dokumentů získat pro syna juniorskou licenci na motokáry, legálně mohl tuto licenci získat až v deseti letech. Tento pokus se však nakonec nezdařil. V roce 1990 vyhrál Valentino oblastní šampionát. V té době se však nadchl pro novou věc - minimotorky. Během roku 1991 na minimotorce zvítězil v šestnácti oblastních závodech. Zprvu byly min
imotorky pro Valentina jen zábavou, závodil zejména na motokárách a byl úspěšný - na národním šampionátu v Parmě skončil pátý. Grazianovi se v hlavě začaly rodit plány o tom, že by Valentino mohl začít závodit na motokárách s motorem 100 ccm nejen v Itálii, ale po celé Evropě. Tato dráha by ho později nejspíše směrovala k Formuli 1. Ukázalo se však, že je to pro rodinu finančně neúnosné a Valentino se od té doby věnoval výhradně minimotorkám. V letech 1992 a 1993 se postupně naučil vše potřebné a pak už získával jedno vítězství za druhým.
Od minimotorek k motocyklům
Rossiho talent byl obrovský. Aby ho mohl nadále rozvíjet, potřeboval k tomu však patřičnou motorku.
V roce 1993 začal jezdit na motocyklu Cagiva Mito (125 ccm), se kterým však hned v první zatáčce, ne víc než sto metrů od boxů, havaroval. Motocykl se nechal opravit, jenže další pokus skončil hned v zatáčce druhé. Pro Rossiho to byl úsměvný, ale zároveň v jistém slova smyslu perný moment, v tu chvíli se totiž rozhodoval, zda jeho motocyklová kariéra má vůbec budoucnost. Následující závodní víkend však Rossi dojel devátý. I když jeho výkony v první sezóně italského šampionátu Sport Production byly nestabilní, neustále se zlepšoval a v posledním závodu sezóny na okruhu v Misanu už startoval z pole position a nakonec skončil na stupních vítězů. Další rok si na motorce Mito, kterou mu poskytl manažer týmu Cagiva Claudio Lusuardi, už bez problémů dojel pro titul.
Éra Valeho světových šampionátů
Mladého talentovaného jezdce si vyhlédl tým Aprília Sandroni, Valentino s Aprílií spolupracoval na vylepšeních pro model RS125R a následně za tento tým začal závodit ve třídě do 125 ccm. Rossi za Aprílii startoval poprvé v roce 1994 na italském mistrovství (celkově získal šesté místo) a v jejích barvách nastoupil i v následujícím roce: na evropském šampionátu skončil třetí, šampionát Itálie v roce 1995 vyhrál. V seriálu závodů Velké ceny silničních motocyklů v sezóně 1996 se však Rossimu vůbec nedařilo, několikrát spadl a pět závodů nedokončil. V srpnu však v České republice na brněnském okruhu vyhrál na motocyklu AGV Aprília RS125R svou první Velkou cenu. Celkově nakonec skončil devátý, především kvůli nevyrovnanosti svých výkonů, mnohdy ale překvapoval ohromující rychlostí. Mohlo by se zdát, že v této sezóně se Rossi především učil ovládat svůj motocykl, do začátku následující sezóny však své schopnosti vybrousil do té míry, že si v kubatuře do 125 kubických centimetrů s přehledem dojel pro titul mistra světa. Vyhrál jedenáct z patnácti závodů. S trochou nadsázky by se dalo říct, že v sezóně 1998 byla Aprília takřka navrcholu, mohla se totiž pyšnit nejen modelem RS250, ale i jezdci takových kvalit, jako byli Valentino Rossi, Loris Capirossi a Tetsuya Harada. Jenže ani rychlý motocykl a zkušení týmoví kolegové Rossimu příliš nepomohli. Celou jeho první sezónu ve třídě 250 ccm ho provázely problémy a obtíže a Rossi tento rok považoval za nejtěžší v celé své kariéře. Tlak na něho vyvíjela nejen Aprílie, která od něho očekávala vynikající a bezchybné výkony, ale také média a v podstatě všichni v jeho okolí. Na o něco horších výsledcích se zřejmě podepsal i fakt, že při automobilové havárii zemřeli dva jeho blízcí přátelé. V celkovém pořadí se ale Rossi nakonec umístil na druhém místě, o pouhé tři body za Lorisem Capirossim. V roce 1999 si už titul uniknout nenechal. Cestou posbíral pět pole position a zvítězil v devíti Velkých cenách. Za titul v kubatuře do 250 ccm byl Rossi v roce 2000 odměněn nabídkou týmu Honda závodit za ni v tehdy nejvyšší třídě závodů silničních motocyklů - 500 ccm. Jeden ze členů nejvyššího vedení Hondy, Jeremy Burgess, tehdy pro Rossiho vybral model NSR500. Byl přesvědčen, že bude-li tento motocykl řídit právě Valentino Rossi, nemůže to skončit ničím jiným než úspěchem. Během prvního roku u Hondy měl Rossi velmi dobré zázemí, jeho osobním poradcem byl bývalý několikanásobný světový šampión ve třídě 500 ccm Mick Doohan. I s tím dříve Jeremy Burgess spolupracoval. Do této doby spadá také počátek rivality mezi Rossim a Maxem Biaggim, který byl tehdy v pětistovkách nepochybně mužem číslo jedna. Ačkoli se spolu tito dva jezdci nikdy dřív nestřetli přímo na okruhu, během krátké doby bylo jasné, že rádi se mít rozhodně nebudou. Vzájemná rivalita z nich doslova čišela. Arogance spojená s lehkomyslnou přívětivostí v podání Rossiho narážela na pyšnou povahu Biaggiho, který si tehdy myslel, že je středem vesmíru. Média samozřejmě s chutí přikládala polínka do ohně jejich sporů a otiskovala každičkou pikantní zprávu, co se jim donesla k uším, ať už byly informace potvrzené, nebo šlo o pouhou domněnku. Rossi postupně odhaloval všechny silné stránky motocyklu NSR500 a svými nápady i nadále přispíval k jeho vylepšování. Trvalo to devět velkých cen, než Valentino Rossi
poprvé stanul na nejvyšším stupínku stupňů vítězů, všem ale bylo jasné, že stejně jako v obou nižších kubaturách bude i tentokrát první sezóna víceméně testovací a čas tohoto jezdce přijde v sezóně následující. Rossi nakonec v celkovém pořadí skončil druhý, zvítězil Kenny Roberts Jr a Max Biaggi se musel spokojit s místem třetím. Světovému šampionátu v roce 2001 už Rossi dle očekávání kraloval, zvítězil v 11 velkých cenách, včetně prvních tří a posledních čtyř. Touto sezónou však éra pětistovek končila, a to nejen pro Rossiho, ale pro všechny jezdce. Od roku 2002 se z ní stala královská třída MotoGP, ve které jezdci začali závodit na motocyklech o dvojnásobném objemu. V roce 2001 Rossi navíc zahájil spolupráci s americkým jezdcem Colinem Edwardsem. Na motocyklech Honda VTR1000SPW se zúčastnili vytrvalostního závodu Suzuka 8 Hours a navzdory tomu, že Rossi neměl se superbiky téměř žádné zkušenosti, v tomto závodě zvítězili.
MotoGP
řída pětistovek musela v sezóně 2002 ustoupit nově vzniklé třídě MotoGP. Dvoutaktní motory o objemu 500 ccm byly nahrazeny čtyřtaktními s objemem 990 ccm, což týmům umožnilo vytvořit velice rychlé motocykly. Honda pro své jezdce připravila model RC211V. Tento motocykl s pětiválcovým motorem V5 chlazeným vodou měl již tradičně poněkud zvláštní tvar, dosahoval však fenomenální rychlosti. Řada jezdců se v roce 2002 potýkala s problémy, bylo třeba zvyknout si na silnější motocykl a doladit a vybrousit detaily. Přesně to Valentino Rossi potřeboval. Od první velké ceny sezóny v podstatě držel mistrovský titul pevně v rukou a ani na chvíli ho nepustil. Zvítězil v neuvěřitelných osmi z prvních devíti závodů a celkově nakonec posbíral 11 vítězství. I v roce 2003 Rossi zpravidla nechával své soupeře daleko za svými zády. Získal 9 pole position a 9 vítězství a zajistil si tak zisk třetího titulu mistra světa v řadě za sebou. Jedním z nejvýraznějších momentů v kariéře Valentina Rossiho se stala Velká cena Austrálie 2003, a to vzhledem k jedinečnosti okolností, za kterých se Rossimu podařilo zvítězit. Jezdec týmu Ducati Troy Bayliss havaroval, Rossi však ignoroval žlutý praporek signalizující nebezpečí na trati a předjížděl, za což byl penalizován deseti vteřinami. Rossi byl v tu chvíli v čele závodu, odpoutal se tedy od zbytku startovního pole, každým kolem zvyšoval svůj náskok a do cíle nakonec dojel o 15 vteřin dřív než všichni ostatní, což mu samozřejmě bohatě stačilo k tomu, aby svou penalizaci smazal a závod s přehledem vyhrál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gambi Gambi | Web | 3. srpna 2007 v 23:32 | Reagovat

Super blogis, wow a ty phota=)

2 Simona Ševelová Simona Ševelová | E-mail | 8. srpna 2007 v 17:43 | Reagovat

Je to kláášnéé holky

3 Mates Mates | 6. března 2008 v 18:32 | Reagovat

dost dobře prezentovaný,hele nejste novinářky nahodou?jestli ne tak se dejte na žurnalistiku...určo uspějete obě v motorist.sportu. hodně úspěchů

4 Andrea Andrea | Web | 3. června 2008 v 18:53 | Reagovat

Ahoj fandíš valemu? jestli jo koukni na můj blog budu moc ráda když tě tam uvidím papa

5 Dominik Dominik | E-mail | 12. července 2008 v 19:30 | Reagovat

Ahoj vsem uz se tesim az tady udou motoGp a s nimi i vale46

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama