Žij každý den svého života,jako by byl první a jako by byl poslední.

Pearl Harbor

5. srpna 2007 v 16:47 | Myšička |  vše možné i nemožné :D
7. prosince 1941 zničili Japonci několik amerických bitevních lodí v přístavu Pearl Harbor na ostrově Oahu.

Vzestup vycházejícího slunce

Ve třicátých letech dvacátého století bylo Japonsko v západních zemích považováno za zaostalou zemi. Americké armádní časopisy zabývající se leteckou technikou psaly o japonských letadlech jako o beznadějně zastaralých strojích, kterých se není třeba obávat. Nebyla to z části pravda a Američané se měli celkem brzy přesvědčit o schopnostech japonských letadel na "vlastní kůži". Japonci v tichosti sestrojili jeden z nejmodernějších strojů své doby. Bylo jím Mitshubishi A6M Reisen, později nazvané Spojenci jako Zero. Ale každé letadlo má nějaká slabá místa. Nedostatečná výzbroj kulometů puškové ráže, absence pancéřování prostoru kabiny a chybějící samosvorné nádrže byly největšími nedostatky tohoto jinak velice obratného a lehkého letounu dolnoplošné konstrukce. Narozdílod svých budoucích soupeřů (až na nějaké výjimky, třeba Curtiss P-40) zasáhl do bojů v Číně a hned přesvědčil veškeré pochybovače o výborných výkonech a i v soubojích proti strojům západní konstrukce nezklamal.
Japonci ale nestavěli pouze letadla. Budovali nové velké loďstvo založené ne na bitevních lodích, ale na letadlových lodích, které měli rozhodnout budoucí válku. Jako jediný národ v Tichomoří pochopili, že stará námořní doktrína je překonána (ne úplně docela, protože zároveň budovali i největší bitevní lodě na světě: Jamato a Musaši). Bitevní lodě ač byly sebevíce odolné a vybavené protiletadlovými děly, neodolaly leteckému útoku střemhlavých a torpédových bombardérů. Tyto letouny mohly startovat pouze z letišť na přilehlých ostrovech anebo právě z palub letadlových lodích.
Dále Japonci vynikali kvalitními torpédy poháněnými stlačeným kyslíkem. Tato torpéda se používala po celou dobu války v Tichomoří, protože byla velmi přesná a spolehlivá.
Japonské námořnictvo, nazývané Spojené loďstvo, se připravovalo na válku s USA, Velkou Británií a Nizozemskem. Japonská armáda se odjakživa věnovala hrozbě ruského útoku, popřípadě útoku na Čínu. V průběhu 30. let si armáda vymohla útok na Čínu a námořnictvo ji muselo chtě nechtě pomoci. Díky této válce byli Japonci dobře připraveni na boje se západními státy.
Japonští piloti, už po výcviku jedni z nejlepších na světě, si zde vyzkoušeli jak se bojuje v opravdové válce. To byla největší japonská výhoda ve válce v Tichomoří. Velitel Spojeného loďstva admirál Isoroku Jamamoto začal na konci 30. let plánovat útok na americkou námořní a leteckou základnu na Havajských ostrovech, Pearl Harbor.
Japonci se chtěli pustit do války se zemí, která měla největší průmyslový potenciál v tehdejší době. Vítězství mělo být dosaženo díky silnému počátečnímu úderu a momentu překvapení. Velitelem útoku byl jmenován velitel svazu letadlových lodí, admirál Nagumo. Nebyl se svým jmenováním příliš spokojen, ale byl připraven udělat vše co seod něj žádá. Jeho náčelník štábu, admirál Kusaka, sám vypracovával plány na útok. Přístav Pearl Harbor byl mělký, a tak se tam nemohly bez nutných úprav vypouštět torpéda, aby to mělo nějaký účinek na americké lodě v přístavu. Úkolem úpravy torpéd by pověřen letecký důstojník Minoru Genda. Pustil se do problému a brzy našel řešení. Inspiroval se u Britů, kteří v roce 1940 zaútočili na italskou námořní základnu v Tarentu a použili zde speciálně upravená torpéda, která dokázala v mělkých vodách přístavu napáchat obrovské škody. Šlo o jednoduchou úpravu torpéd, kdy se na konec torpéda připevnilo obyčejné dřevo, které torpédo nadnášelo.
Stejné úpravy tedy použili i Japonci pod vedením Gendy. Provedení letecké akce bylo svěřeno výbornému pilotovi Fučidovi. Měl vést stíhací a bombardovací piloty ze šesti letadlových lodí (Kaga, Akagi, Sórjú, Hírjú, Šókaku a Zuikaku). Letouny měly udeřit ve dvou útočných vlnách na přístav a letiště na ostrově Oahu. Útok byl naplánován na 8. prosince 1941 (japonského času). S letadlovými loděmi vypluli i ochranné křižníky a torpédoborce, které měly letadlové chránit před nepřátelskými ponorkami. Společně s úderem na Pearl Harbor měly probíhat i další operace: vylodění na Filipínách, útok na Thajsko a Malajsii a další akce.

Nepřipravení Američané

Americká vláda si byla hrozby Japonců dobře vědoma zvláště poté, co Japonci napadli Čínu. Američané v tomto konfliktu nezůstali nestranní a pomáhali čínskému režimu generalissima Čankajška. Posílali mu výzbroj a výstroj pro jeho armádu a dokonce na straně Číňanů bojovali američtí dobrovolní piloti. Skupinu amerických dobrovolníků vedl generál Chennault. Létali na strojích vyráběných v USA a dosáhli docela slušných úspěchů. Skupina amerických pilotů se naučila sestřelovat i nebezpečná Zera. O to se ale vládní američtí úředníci nezajímali. Oni se připravovali spíše na válku proti Německu než na válku s Japonci. Navíc se mezi USA a Japonským císařstvím vedli diplomatické rozhovory, které ale evidentně nemohly skončit mírovou smlouvou.
Narozdílod Japonců Američané zastávali názor, že dobře vyzbrojená bitevní loď s dobrým velitelem se může velmi dobře ubránit leteckému útoku. Možná, že by se ubránila proti americkým torpédovým bombardérům, ale proti moderním japonským letadlům neměla bitevní loď šanci. Měli se o tom brzy přesvědčit jak Američané tak i Britové (moderní bitevní loď Prince of Wales a bitevní křižník Repulse).
V Pearl Harboru se nacházely letecké základny námořnictva (US NAVY), námořní pěchoty (USMC) a armádního letectva (USAAF).
Byl zde také zkušebně umístěn radar, který byl v provozu dopoledne. Avšak tenkrát mu nikdo nepřipisoval velký význam pro vedení války. Oproti Japoncům měli Američané naprosto zastaralé stroje. Armádní letectvo bylo vyzbrojeno stíhacími letouny Curtiss P-40 a Bell P-39. Námořnictvo pak mělo letouny Grumman F4F. Všechny tyto stíhačky se nemohli výkonnostně rovnat japonskému Zeru, ale při použití dobré taktiky se mohly americké stíhačky Zerům postavit.
7.prosince 1941 kotvilo v přístavu Pearl Harbor několik bitevních lodí (USS Arizona, USS Nevada, USS Pennsylvania, USS West Virginia, USS Oklahoma, USS Maryland, USS Tennessee a USS California) a další jiné lodě.

7. prosince 1941

Japonský útočný svaz byl 8. prosince (japonského času) na místě, ze kterého měl provést dlouho očekávaný útok na Pearl Harbor. Dopoledne odstartovaly letouny první útočné vlny pod vedením Micuo Fučidy. První vlna se skládala ze 40 torpédových, 51 střemhlavých, 49 výškových bombardérů a 43 stíhaček, které vystartovaly v 6:00.
V 7:15 měla startovat druhá vlna ve složení 80 střemhlavých, 54 výškových bombardérů a 36 stíhaček. K útoku byly také připraveny japonské miniponorky, které byly připevněny k velkým zaoceánským ponorkám a měly dokončit letouny započaté dílo.
V 6:45 zjistil americký torpédoborec USS Ward přítomnost japonské ponorky v přístavu a zahájil na ni palbu. Asi ji potopil a poté vyslal na pevninu vzkaz, že na ni střílel z děl, aby zdůraznil, že to není žádný omyl, ale nebezpečná hrozba. Nikdo to však nepochopil dobře, a tak se nic nedělo. Američané také zjistili přítomnost letadel díky radaru, ale hlášení radarových operátorů nikdo nevěnoval patřičnou pozornost.
Teprve v 7:40 byl vzbuzen velitel Pearl Harboru (admirál Kimmel) ze spánku a dozvěděl se o ponorce. Ale to již bylo pozdě. O několik minut později přilétla japonská letadla první útočné vlny. Brzy byla zasažena většina plavidel v přístavu aniž by stačila zahájit palbu. Bitevní loď USS Arizona dostala několik těžkých zásahů a zahalila se do oblaků kouře. Ale ani ostatní lodě v přístavu na tom nebyly moc dobře. USS California, USS Oklahoma a USS West Virginia ty byly zasaženy také velmi těžce a začali se naklánět.
Ani letiště na ostrově nebyla ušetřena. Na obranu stačily vzlétnout pouze dva stíhací letouny P-40. Dělaly co mohli ale brzy bylo jedno z nich sestřeleno japonskou stíhací ochrannou. Poté se začala protiletadlová obrana přístavu probouzet a pálila na vše co mělo křídla. Po útoku druhé vlny, při kterém Japonci ztratili podstatně více letounů než v prvním případě, dostaly zásah i další americké lodě v přístavu. Zbylé bitevní lodě byly poškozeny a tím pádem na delší dobu vyřazeny z bojů. Třetí vlna už naštěstí nepřiletěla, protože japonský svaz se otočilo 180 stupňů a odplul zpět do Japonska. Útok letadel netrval dlouho, ale to co po něm zůstalo svědčí o vysoké efektivitě japonských pilotů. Většina bomb a torpéd našla své cíle.

Film

Tenhle film jsem viděla tak tisíckrát a ještě mě neomrzel..Je to film a jemu se asi nevyrovná žádný jinný...Tenhle film je o lásce, přátelství, zklamání ale také i o odpuštění a o události 7.prosince 1941.
Každému doporučuju aby se na tenhle film podíval, protože to fakt stojí za to..

O filmu:
Danny (Josh Hartnett) a Rafe (Ben Affleck) jsou od dětských let přáteli a oba si zamilovali létání. Nerozešli se ani v dospělosti, kdy se oba stali piloty americké armády. V Evropě již zuří válka, ale američtí vojáci zatím tráví mírové dny na svých základnách. Přesto se Rafe přihlásí jako dobrovolník do britských RAF a odchází bojovat do Evropy. Před odchodem se seznámí se zdravotní sestrou Evelyn (Kate Beckinsaleová) a stráví spolu romantický večer.

Danny s jednotkou a skupina zdravotních sester jsou převeleni na havajskou základnu Pearl Harbor, kde Evelyn oddaně čeká na každý Rafeův dopis. Jednoho dne je to právě jeho nejlepší přítel Danny, který přináší Evelyn smutnou zprávu. Rafe byl sestřelen nad mořem a zahynul. Ačkoliv se tomu brání, mezi oběma lidmi, které bolí ztráta přítele, začne vznikat milostné pouto. Jednoho dne se však před dveřmi Evelyniny ošetřovny objeví Rafe, živý a zdravý. Do milostného trojúhelníku však nečekaně vstoupí historické události. 7. prosince 1941 napadlo Japonsko nečekaně základnu Pearl Harbor...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tega tega | 11. srpna 2007 v 9:39 | Reagovat

ubohí

2 kaky :-* kaky :-* | Web | 1. září 2007 v 21:33 | Reagovat

loool :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama